Za ruky sa pochytali.
Lásku Bohu poslali.
Lásku Bohu poslali.
Mier matke Zemi želali.

Nebuď smutná
matka Zem,
ver, že ja ťa z toho
vyvediem.

Ľud tento sily spojí
a svitne nový deň.
Rozsvieti svetlo v srdci
svojom,
presvieti každý kút
i tam, kde o tom ani
nepočuť.

Chystáme sa do Prahy,
na tú cestu ďalekú,
aby sme sa stretli
a spoznali,
lásku všetkým ľuďom
poslali.“

Proč ta klec, proč to vězení ?
Je na čase po velkém zápase
z těchto pout se vymanit
a na krásný svět se narodit.

Ach ta krása,
ach to světlo,
ach, ach ta LÁSKA.

LÁSKA, to je můj život,
LÁSKA, to je mé bytí,
všechna pouta a mříže
se řítí.

Já srdce plné LÁSKY,
bez zábran a bez nadsázky,
letím do výšin přenádherných.

Kde to jsem, to není Zem,
tolik LÁSKY kolem mne,
buším, buším
anebo ne ?

Někdo se toho zalekne
a zpět na Zem spadne.
Já ale ne,
letím, letím jako pták.

To já, tvá dušička
z radosti velké,
že ta pouta co jsem měla,
ty jsi odhodila.“

JEŽÍŠ JE PŘÍTEL MŮJ

Bože, Ty jsi láska

Každý pozná kapky deště jdoucí,
pouští volá ještě,
každý, který poznal Boha
touží, setkat se s ním znova,
chce mu říci:

Bože, Ty jsi láska,
která též jak Slunce pálí,
Bože, Ty jsi láska,
před kterou i květ se sklání,
Bože, Ty jsi láska,
která srdce, lidi sblíží,
Bože, Ty jsi láska,
která nad vším vítězí.

Láska, která nevyhasne
před ní, každý člověk žasne,
láska, která spojí lidi,
vítěz, který slávu sklidí.

Chcem Ti říci:

Bože, Ty jsi láska,
která též jak Slunce pálí,
Bože, Ty jsi láska,
před kterou i květ se sklání,
Bože, Ty jsi láska,
která srdce, lidi sblíží,
Bože, Ty jsi láska,
která nad vším vítězí.

Bože, Ty jsi láska,
která též jak Slunce pálí,
Bože, Ty jsi láska,
před kterou i květ se sklání,
Bože, Ty jsi láska,
která srdce, lidi sblíží,
Bože, Ty jsi láska,
která nad vším vítězí.

Chcem Ti říci:

Bože, Ty jsi láska,
která též jak Slunce pálí,
Bože, Ty jsi láska,
před kterou i květ se sklání,
Bože, Ty jsi láska,
která srdce, lidi sblíží,
Bože, Ty jsi láska,
která nad vším vítězí.

Která nad vším vítězí !

Po Bohu žízním

Jako laň dychtí,
po bystré vodě,
duše má touží,
po tobě bože,

Slzy jsou chléb můj,
v noci i ve dne,
kdepak je Bůh tvůj,
kde kdo se ptá mne.

Po Bohu žízním,
po Bohu živém,
po Bohu žízní,
duše má.
Po Bohu žízním,
po Bohu živém,
po Bohu žízní,
duše má.

Vylévám duši,
prázdno je ve mně,
v srdci to buší,
navrať se ke mně.
jsou chvíle bolesti,
přijde i tíseň,
ty černé úzkosti,
proměníš v píseň.

Po Bohu žízním,
po Bohu živém,
po Bohu žízní,
duše má.
Po Bohu žízním,
po Bohu živém,
po Bohu žízní,
duše má.

Propastná tůně,
po vodě volá,
motliteb vůně,
šíří se zdola.

Modlím se k Bohu,
života mého,
dělám co mohu,
vždyť žiji z Něho.

Po Bohu žízním,
po Bohu živém,
po Bohu žízní,
duše má.
Po Bohu žízním,
po Bohu živém,
po Bohu žízní,
duše má.

Spojte se s Ježíšem

Umyjte prach a smutek z tváří,
popsaných neklidem,
vychází Slunce na oltáři,
otvírá v duši den.

Umyjte prach a smutek z tváří,
spojte se s Ježíšem,
vychází Slunce na oltáři,
na celou Boží zem.

Můj bratr strom,
a můj bratr pták,
zpívají Pánu světa dík,
v Jeho rukou jsem jen tichý žák
a Boží lásky učedník.

Jsem jenom kláskem mezi klasy,
tvoříme Boží lán,
jak pro zpěv lásky mnohohlasý,
volá Své děti Pán.

A já jsem klásek mezi klasy,
chci v jeho Slunci zrát,
a pro zpěv lásky mnohohlasý,
celý se nachystat.

Vím o sestrách, vím o bratřích,
co zatím nenašli Tvůj dům,
brání jim strach,
a snad i můj hřích,
zpívám i za ně k nebesům.

Ámén.

Hlas, který nezaniká

Jednou, jednou toužím slyšet hlas,
hlas který nezaniká,
jednou, jednou a vždycky znova zas.

Hlas, který nezaniká na poušti,
hlas, který laská a odpouští.

Nyní, nyní z mraků kolem nás,
vyšlehne rosa a zář.
Nyní, nyní se ozve jiný hlas.

Hlas, který nezaniká na poušti,
hlas, který laská a odpouští.

Hlas tvůj, Pane můj,
prameni věčný nových sil.
Hlas tvůj, Pane můj,
abych žil.

Hlas Tvůj, Pane můj,
prameni věčný nových sil.
Hlas Tvůj, Pane můj,
abych žil.

Darem nový den

Každé ráno dostávám darem nový den,
budou v něm růže, bude v něm trní,
já vím.

Každý večer poznávám, jak byl naplněn,
byly v něm růže, bylo v něm trní,
a já si o něm s Tebou vyprávím,
s Tebou vyprávím.

Já vím, dny i s růžemi a trním,
já vím, jenže sám je nikdy nenaplním,
jen Tvá láska, ta naplňuje každý den,
jen Tvá láska, ta naplňuje každý den.

Kamkoli jsem ruce vztáh, v proudu jar a zim,
chtěl jsem jen růže a žádné trní,
teď vím i když po cestách růže vysázím,
bez Tebe může vzejít jen trní,
Ty sám jsi mého srdce zahradník,
buď můj zahradník.

Sám vím, jak těžce zrodí Země lidí
Sám znám, i tu trpkou žeň, co pýcha sklidí,
Jen Tvá láska, mě zúrodňuje každý den,
jen Tvá láska, mě zúrodňuje každý den.

Nyní k Tobě přicházím, se vším, cos mi dal,
nesu Ti růže, nesu Ti trní, Ty víš.

Rozumíš mým nesnázím, zpěvu slz i chval,
všechny mé růže, všechno mé trní,
svou láskyplnou rosou napájíš,
rosou napájíš.

Jen v ní, v té rose která nevysychá,
jen v ní, mé srdce jako dítě dýchá.
Ta Tvá láska mě proměňuje každý den,
ta Tvá láska mě proměňuje každý den.

Hosana

Ústa otvírám,
jen pro píseň chvály,
Králi tichý, píseň má, jsi Ty sám.

Jako Tvé nebe a Země,
jsem i já Tvůj chrám,
chrámem duše ve mně,
Ty sám.

Má duše zpívá Hosana,
že byla k svatbě pozvaná,
Hosana, Hosana, pozvaná,
a s Tebou chce žít.

Ústa otvírám,
jen pro píseň chvály,
Králi tichý, píseň má, jsi Ty sám,
jako Tvé nebe a Země,
jsem i já, Tvůj chrám,
chrámem duše ve mně,
Ty sám.

Ústa otvírám,
dnes pro pokrm věčný,
opojený vínem z Tvých svatých ran.

Když mě z trůnu svého kříže,
zveš do věčných bran,
stále blíž a blíže,
můj Pán.

Má duše zpívá Hosana,
že byla k svatbě pozvaná
Hosana, Hosana, pozvaná,
a s Tebou chce žít.

Ústa otvírám,
pro poselství lásky,
lásko živá skutky mluvící k nám,
z oblaků, květů i lidí,
Tvůj dech přijímám,
kéž i v bratru vidím,
Tvůj chrám.

Stvořitel moří

Věčně krásný Stvořiteli moří,
k Tobě plyne řeka za řekou,
kapky rosy, které v Slunci hoří,
svítí jim na cestu dalekou.

Kapky rosy Tvého požehnání,
zavlažují všechny moje dny,
a já si je ve svém srdci chráním,
pro dnešek i pro den poslední.

A můj bratr a má sestra také,
sbíháme se k Tobě ze všech stran,
my jsme Tvoje řeky křivolaké,
Ty jsi těch řek cíl a oceán.

Nejsme však jen řeky které plynou,
řídíme se podle vlastních sil,
pomoz nám ať nikdy naší vinou,
žádná řeka nemine svůj cíl.

Ježíš, nejkrásnější ze všech jmen

Ježíš, nejkrásnější ze všech jmen,
Ježíš, slyší hlas můj každý den,
ó Ježíš, mne v mém pádu pozvedá,
ó Ježíš, krásné jméno má.

Ježíš, chválu vzdává srdce mé,
Ježíš, stále stejný včera dnes,
ó Ježíš, zemřel též za hříchy mé,
ó Ježíš, nejkrásnější z jmen.

Ježíš, přijde brzy jako Král,
Ježíš, přines lásku na Zem k nám,
ó Ježíš, Jemu chválu zazpívám,
ó Ježíš, krásné jméno má.

Ježíš, krásné jméno má.

Dám Ti Pane všechnu lásku svou

Dám Ti Pane všechnu lásku svou,
dám Ti chválu k slávě Tvé, jak tvor Ti vzdává,
vím, že moje láska malá je,
proměň ji v Svůj chrám.

Dám Ti Pane všechnu lásku svou,
dám to málo, které můžu Tobě dáti,
vem, dar srdce malé ztrápené,
očistíš je Sám.

Vím, láska má tápe,
vím, kolísám.
Vím, slabá snad, zdá se,
stín v očích mám.

Dám Ti přesto tuto lásku svou,
víra v Tebe moji sladkost písně zhojí,
dát Ti mohu sebe, víc však ne,
vždyť víc nevlastním.

Dám Ti Pane všechnu lásku svou,
dám to málo, které můžu Tobě dáti,
vem, dar srdce malé ztrápené,
očistíš je sám.

Rájem

Rájem, jednou chtěl bych jít,
chci se smát a být,
tam kde je můj Pán.
Rájem, zpěv až bude znít,
smím tolik lásky vzít,
kolik mám jí sám.

Střípky Božího království,
které na svět seslal Pán,
sbírat chci srdcem svým, vychladlým.

Rájem až přijde čas,
abych mohl snést,
tu krásu a ten žár,
jímž je Bůh.

Rájem, jednou chtěl bych jít,
chci se smát a být,
tam kde je můj Pán.
Rájem, zpěv až bude znít,
smím tolik lásky vzít,
kolik mám jí sám.

Abych se učil žít,
proto Pán mi život dal,
abych uměl mít rád,
jak si přál.

Když nebudu lásku mít,
nedokážu žít,
snést krásu a ten žár,
jímž je Bůh.

Rájem, jednou chtěl bych jít,
chci se smát a být,
tam kde je můj Pán.
Rájem, zpěv až bude znít,
smím tolik lásky vzít,
kolik mám jí sám.

Ježíš je přítel můj

Ježíš je přítel můj,
Ježíš je bratr můj,
Ježíš má stále lidskou tvář.

On je mým žalostným,
On je mým radostným,
čím květů bývá Slunce zář.

Ježíš je s námi,
Ježíš je všude,
stokrát za den Ho potkávám.

V úsměvu dítěte,
a v slzách matky,
ve vzdechu starce Ho poznávám.

Ježíš je přítel můj,
Ježíš je bratr můj,
Ježíš je víry pevný hrad.

Ve svaté objetí,
dá-li nám osvětí,
s nimi i srdce, chci ho dát.

Ježíš je s námi,
Ježíš je všude,
stokrát za den Ho potkávám.

V úsměvu dítěte,
a v slzách matky,
ve vzdechu starce Ho poznávám.

Ježíš je přítel můj,
Ježíš je bratr můj,
Ježíš je věrný společník.

Skrze Něj, v Něm a s Ním,
dar Bohu dnes i s Ním,
chleba a víno jako dík.

Ježíš je s námi,
Ježíš je všude,
stokrát za den Ho potkávám.

V úsměvu dítěte,
a v slzách matky,
ve vzdechu starce Ho poznávám.

Áá – aá áá . . . . .

Poklekněte

Každý v rukách svých svůj život má,
od narození kráčí cestou svou,
nezrozený je zázrak, jež nám otvírá,
bránu, do života s vírou svou.

Poklekněte lidé před tím zázrakem,
život je vzácná bylina,
co vlastně nazýváte pokrokem ?
Snad to, že úcta k žití zmizela ?

Zmizela !

Co mu vlastně včera s dneškem přinese,
snad svou rodnou volnost pokroků,
potopená svíce tiše pohasne,
neviňátek hezkých životů.

Poklekněte lidé před tím zázrakem,
život je vzácná bylina,
co vlastně nazýváte pokrokem ?
Snad to, že úcta k žití zmizela ?

Zmizela !

Kolik dětí denodenně umírá,
na přání maminek a tátů svých,
kolik hrůzy, smrti se v tom ukrývá,
vždyť nezrození, nemohou se bít.

Poklekněte lidé před tím zázrakem,
život je vzácná bylina,
co vlastně nazýváte pokrokem ?
Snad to, že úcta k žití zmizela ?

Zmizela !

Každý v rukách svých svůj život má,
od narození kráčí cestou svou ...

Jdeme k Otci

Jdeme k Otci s Jeho Synem,
naším bratrem Ježíšem,
vede-li nás, nezahynem,
už teď smíme těšit se,
vede-li nás, nezahynem,
už teď smíme těšit se.

Jdeme s Kristem naší cestou,
naší pravdou, životem,
vidíme už vlast nebeskou,
kde budeme žít s Otcem,
vidíme už vlast nebeskou,
kde budeme žít s Otcem.

Svatý Duch nás hřeje sílí,
jasným ohněm lásky své,
aby všichni jedno byli,
za to Otče prosíme,
aby všichni jedno byli,
za to Otče prosíme.

Sláva a dík Tobě !

Sláva, a dík Tobě,
Otče na Nebi,
nepřestaneme Tě nikdy,
nikdy, velebit !

Vedle Tvého slova,
lid Ti chválu vzdává,
žít smíme v Tvé dlani,
vždyť Jsi Bohem s námi.

Sláva, a dík Tobě,
Otče na Nebi,
nepřestaneme Tě nikdy,
nikdy, velebit !

Známe Tvého Krista,
připraví nám místa,
že jsme Tvoje děti,
za to děkujem Ti.

Sláva, a dík Tobě,
Otče na Nebi,
nepřestaneme Tě nikdy,
nikdy, velebit !

Nikdy, velebit !

Přinášíme Ti

Přinášíme Otče,
přinášíme dary,
spolu s Kristem,
Tvým Synem.

Sám promění je,
a ten dluh spálí,
proudem krve Své, smyje.

Přinášíme chléb a víno,
svoji práci, život svůj,
a Tvoje láska,
ta očistí ho,
věčnou hodnotu, mu dá.

Přinášíme chléb a víno,
svoji práci, život svůj,
a Tvoje láska,
ta očistí ho,
věčnou hodnotu mu dá.

Neseme si

Neseme si ve svém srdci,
pokoj cos nám daroval.
Vždy nás slyšíš,
s námi trpíš,
kdopak by se s Tebou bál,
vždy nás slyšíš,
s námi trpíš,
kdopak by se s Tebou bál.

Na té naší velké pouti,
svou láskou nás provázíš,
ať nám radost,
září z očí,
pro sestry a pro bratry,
ať nám radost,
září z očí,
pro sestry a pro bratry.

Až se naše cesta skončí,
a tvůj hlas nás povolá,
dej ať víme, že jdem k Otci,
do věčného domova.
Dej ať víme, že jdem k Otci,
do věčného domova.
dej ať víme, že jdem k Otci,
do věčného domova.

Slunce svítá

Někdy člověk ani netuší,
že mu pýcha vůbec nesluší,
že zapomíná z dlaní, vodu pít,
že nenachází smysl, pro co žít.

Sám to člověk stěží pochopí,
kde a v čem má hledat štěstí svý,
komu svoje srdce odevzdá,
kterým směrem za láskou se dát.

Slunce svítá, Pán nás vítá,
Boží království, je dokořán,
stačí víra s láskou jen,
věřit žes byl vykoupen,
a dál ?

Slunce svítá, Pán nás vítá,
už nám otvírá, tu náruč Svou,
jako táta dětem svým,
dává cestu za štěstím,
a dál, a dál.

Kéž se člověk učí Boha znát,
kéž má všechny lidi kolem rád,
nebude pak muset jenom snít,
ale pravý život lásky žít.

Ten kdo pravou víru v srdci má,
ten už svého Pána dávno zná,
kdo zanechal už marné váhání,
ať připraví se na to setkání.

Slunce svítá, Pán nás vítá,
Boží království, je dokořán,
stačí víra s láskou jen,
věřit žes byl vykoupen,
a dál ?

Slunce svítá, Pán nás vítá,
už nám otvírá, tu náruč svou,
jako táta dětem svým
dává cestu za štěstím,
a dál, a dál.

Ježíši Kriste, pastýři náš

Ježíši Kriste, pastýři náš,
my Tvoje ovečky, známe tvůj hlas,
kterým nás voláš, za sebou teď,
prosíme - po celý život nás veď.

Zvonky tvých oveček Tebe chválí,
nebeský pastýři a náš Králi.

Tvá věrná náruč, laskavě zve,
zlekaná jehňátka ve chvíli zlé,
ráno i večer, Ty při nás stůj,
a jednou přijmi nás v ovčinec Svůj.

Zvonky tvých oveček Tebe chválí,
nebeský pastýři a náš Králi.

Vše, co mohu dát Ti

Vše, co mohu dát - je chvála,
vše, co mohu dát - je dík,
vše co mohu dát - je zvednout hlas,
ke chvále Tvé.

Cítím že se mne Tvá ruka dotýká,
Duch svatý - přichází.

Před Tvou tváří padá na mne,
sláva Tvá,
pozvedám svůj hlas,
pozvedám svůj hlas.

Vše, co mohu dát - je chvála,
vše co mohu dát - je dík,
vše co mohu dát - je zvednout hlas,
ke chvále Tvé.

Cítím že se mne Tvá ruka dotýká,
Duch svatý - přichází.

Před Tvou tváří padá na mne,
sláva Tvá,
pozvedám svůj hlas,
pozvedám svůj hlas.

Vše, co mohu dát - je chvála
vše, co mohu dát - je dík,
vše co mohu dát - je zvednout hlas,
ke chvále Tvé.

Pojď ke mně blíž

Pojď ke mně blíž, a poslouchej,
nesu ti radostné poselství,
pojď ke mně blíž, a poslouchej,
nesu ti radostné poselství.

Bůh si vzpomněl na Své slovo,
splnil dávná proroctví
Bůh si vzpomněl na Své slovo,
splnil dávná proroctví.

Ten, který byl, Ten, který je,
Ten, který bude až na věky,
Ten, který byl, Ten, který je,
Ten, který bude až na věky.

Poslal světu Mesiáše,
jak zněl příslib odvěký,
poslal světu Mesiáše,
jak zněl příslib odvěký.

On přišel sem, na naši Zem,
kázat o lásce a pokání,
On přišel sem, na naši Zem,
kázat o lásce a pokání.

Svou krev prolil za nás všechny,
zve nás k následování.
Svou krev prolil za nás všechny,
zve nás k následování.

Já za Ním jdu, pojď také ty,
půjdou nás zástupy, já to vím,
já za Ním jdu, pojď také ty,
půjdou nás zástupy, já to vím.

Cestou pustou, která vede
do Kristova Království,
cestou pustou, která vede
do Kristova Království.

My Světlo nabízíme tobě,
i Lásku Všehomíra,
víru a naději v době,
kdy Země odumírá.

My podáme ti ruku
a polaskáme tvář,
domýšlivému Duchu,
propůjčíme svatozář.

Vejdi a naslouchej přece,
vždyť ty jsi já a já jsem ty,
beznaděj vykoupej v řece
poselství a Jednoty.

Temnota ve Světlo se mění,
my odlétáme o svět dál,
planeta Kříže slzy roní
a stopy v písku vítr svál.

Osuš jí slzy, pohlaď vlásky,
pokoupej v náruči díků,
TEĎ zrodily se mnohé klásky,
TEĎ vykoupí tě z hříchů.

Zem nás milióny rokov živí,
človek ju za to ničí,
už to ďalej znášať nebude,
zachráni však zvieratá, rastliny.

Ona Ti zobrať život smie,
ty jej ale nie,
to je zákon kozmický,
pochop človek maličký.

Myslíš si, že si pán tvorstva,
ale nie to z božstva.
To tvoj mozog úbohý,
Ti to stále hovorí.

Prichádza pravý čas,
Keď sa budeš čudovať.
Zobuď sa, kým je ešte čas,
Potom už neskoro bude zas.“

Přicházejí poslové z Nebe,
aby rozdali sami sebe
a na svých křídlech oblétli svět,
a potom se ve slávě Boží vrátili zpět
do Světla svého Domova
se zástupem Pokorných a hledajících duší.